Kladské pomezí logo Kladské pomezí touristengebiet

Nejslavnější dílo - Babička

  • Nejslavnější dílo - Babička

Příliš dobrá babička

Když babička přijela na Staré bělidlo, měla jen dva zuby, píše Němcová ve svém největším díle – románu Babička. Jinak je dokonalá – dobrácká, skoro pohádková stařenka ve starém, ale čistém kroji, která přijíždí, aby pomohla své dceři se starostí o děti. Je idylickým obrazem skutečné babičky Boženy Němcové, vlastním jménem Marie Magdaleny Novotné.

Babička Z akce "Za babičkou do Ratibořic", foto: Jan Záliš. V popisu babičky je něco starosvětsky čistého a krásného, moudrého a zkušeného, co zasluhuje největší úctu a co mluví z nejkrásnějších vzpomínek na bezstarostné dětství v Ratibořicích, v panenské přírodě, v chaloupce u kamen, v hrách se sourozenci a povídání se sousedy. Božena Němcová píše Babičku s myšlenkou na krásná léta svého dětství – tak, jak si ho chce připomínat. Jako období dokonalého štěstí, které ji nechává zapomenout na tragickou smrt jejího syna Hynka. Snad proto je Babička dílem úlevným, pozitivním a harmonickým. A biografickým…

Ve skutečnosti to ale taková idylka nebyla. Když babička přijela v roce 1825 na Staré bělidlo, bylo jí jen padesát pět let. Zubů měla asi o trochu víc, ale za sebou těžký osud ovdovělé ženy. Stěhování na bělidlo mělo být pro ni kýženým odpočinkem. A ze začátku asi také bylo. Babička se starala o vnoučata, z nich nejstarší Barunka, tedy později Božena Němcová, jí přirostla k srdci pro její jemnou a učenlivou povahu. Babička se starala svědomitě o domácnost a děti, vyprávěla jim a učila je. Nerozuměla si ale příliš se svou dcerou, a tak její pobyt v Ratibořicích skončil už v roce 1830. Babička se odstěhovala za svou mladší dcerou – zámeckou kuchařkou Johanou. Nejdřív do jejího bytu v Ratibořicích, později do Vídně, kde v roce 1841 zemřela.  Strom Ratibořice Babiččino údolí, zdroj: Muzeum Boženy Němcové v České Skalici. Němcová „obsadila“ do novely Babička celou svou rodinu – tedy skoro celou. Manžele Proškovy, tedy maminku a tatínka, sebe samotnou jako Barunku a své sourozence – nejmladší Adélku, Viléma a Jana. Ve skutečnosti bylo sourozenců celkem třináct. Většina z nich se ale nedožila dospělého věku.

Božena v Babičce nezapomněla ani na sousedy, služky a paní ze zámku, ani na samotnou kněžnu Zaháňskou a její schovanku Hortenzii. Mnozí si upamatují na rodinu Kudrnovu a jejich chudý jídelníček.

Mimořádné postavení v povídce má příběh Viktorky. Temperamentní ztepilá dívka, která si se vším poradí, je pronásledována černým myslivcem – jedním z vojáků, kteří bydlí ve vsi. Jeho oči ji provázejí na každém kroku, až mu Viktorka nakonec podlehne a uteče za ním do ciziny. Po jeho smrti na vojně se vrací do rodné vesnice. Je šílená smutkem a navíc čeká jeho dítě.

Viktorka ve skutečnosti opravdu prožila románek s vojákem – polním myslivcem, s nímž odešla do ciziny. Potom, co zemřel, vrátila se bláznivá a svého dítěte se zbavila. Nezemřela náhlou smrtí, jak vypráví Němcová. Dožila se vysokého věku a je pochována na starém hřbitově v Červeném Kostelci. Její symbolický hrob najdete za domkem, kde kdysi Božena Němcová trávila své první měsíce po svatbě.  Babička03 Hrob Viktorky, zdroj: MKS Červený Kostelec.  

Babička byla:

Moudrá a pracovitá – babička zastala lehce chod celého hospodářství, brzy ráno vstala, oběhla stavení, připravila vše na nový den. Přes den se starala o děti, kterým vyprávěla, učila je a hrála si s nimi. Zároveň neváhala poradit komukoliv, kdo si řekl o radu nebo potřeboval slyšet vlídné slovo.

Vždy čistě oblečená – i ve starém „českém“ kroji byla babička vždy čistá a upravená. Sváteční šaty měla složené v truhle spolu s dalšími poklady. Babička vždy dbala na to, aby i přesto, že byla oblečená prostě, byla jako ze škatulky a šla tím příkladem i vnoučatům.

Vlastenka – i když žila dříve ve Vídni a pak v domácnosti s panem Proškem, který mluvil jen německy, sama byla vždy pravou Češkou. K lásce k vlasti vedla i děti. Paničkám, které jen německy švitořily a chovaly se povýšeně, neměla babička co říct – ani za slovo jí nestály.

Spořivá – nejenže by pro pírko i přes plot skočila, ale taky nikdy neplýtvala a vážila si toho, co má. Na druhou stranu ale byla štědrá k ostatním – potřebnému pomoc nikdy neodmítla.

Zbožná – i když babička už nebyla z nejmladších, nábožnou pouť do Vambeřic si ujít nenechala. Když byla bouřka, pomodlila se a zapálila svíčku hromničku, s Barunkou se často modlila za Viktorku i za boží pomoc.

Udržující tradice – každé roční období bylo na bělidle spojeno s mnoha zvyky. Vánoční a velikonoční svátky, vynášení smrtky, házení věnečků do potoka a další babička dobře znala a vyprávěla o nich dětem. Babička ilustrace Autorka ilustrace: Eva Horská.