Hronovské devadesátky

Začíná rok 1930. Hronov žije svým běžným životem malého městečka v pohraničí a raduje se z toho, jak již brzy otevře vlastní nové divadlo...

Ochotnické divadlo v té době v Hronově jen kvetlo: hrálo se v hostinci, v chalupách, v hotelu U mostu, a tak si svůj svatostánek zasloužilo. Na přípravě a stavbě budovy divadla se podílelo mnoho lidí, z nichž jmenujme autora její architektonické podoby, hronovského rodáka pana arch. Jindřicha Freiwalda. Všechna ta divadelní krása byla hronovskými občany věnována jejich v té době již slavnému rodákovi, spisovateli a dramatikovi Aloisi Jiráskovi.

Dne 12. března přišla z Prahy smutná zpráva. Alois Jirásek zemřel. Po velkolepém státním pohřbu byla spisovatelova urna přivezena do Hronova 18. března 1930. Naposledy se Hronovští s mistrem loučili v nedostavěném Jiráskově divadle, které celé zahalené do smutku přijímalo nekonečný dav smutečních hostí a tiše strážilo ostatky velkého mistra.

Jen o pár měsíců později, 28. září 1930, bylo divadlo slavnostně otevřeno představením Jiráskovy Lucerny, čímž byla završená více než pětiletá práce Družstva pro postavení Jiráskova divadla. Ačkoliv se spisovatel dostavby nedožil, stihl ještě 28. srpna 1928 poklepat na základní kámen a pronést větu, kterou dnes nalezneme nad hlavními dveřmi při vstupu do foyer divadla: „A dílo budiž požehnané...“ Divadlo stálo a v hlavách hronovských ochotníků se zrodil další velký nápad. Vznikl festival ochotnických divadel Jiráskův Hronov. V programu prvního ročníku se objevily čtyři Jiráskovy hry – Otec, Vojnarka, Filosofská historie a Gero. O významu spisovatelova díla přednášel prof. Zdeněk Nejedlý. Dále zde probíhala výstava iniciovaná dr. Václavem Kudrnáčem a Ústřední matice divadelního ochotnictva českého zde uspořádala svůj sjezd. Od té doby nebyla tradice festivalu nikdy přerušena a festival v letošním roce oslaví devadesáté narozeniny, čímž potvrdí svůj status nejstaršího festivalu svého druhu v Evropě. Ve dnech 31. července – 8. srpna 2020 u toho můžete být i vy.

Text: Šárka Čmelíková
Ilustrace: Tomáš Chlud
Foto: Zdeněk Šulc